Červen 2016
"Haukulo, Melechu, Klauzi, Pofíne, Česťo, Miloši, Šejno, Džamucho, kamarádi. Co děláte tento víkend? Je potřeba setřít rosu na kolejích. Nevyrazíme? Někam, kde je hospoda, koleje, sucho," ...
Den první:
Sraz je u nás na zahradě. Do Havlíčkova Brodu je výluka, lidi jsou nervózní, hlavně ten strejc, co sedí před námi. Nám ale autobus nevadí. Hlavně ať stihneme posázavský pacifik. Vystupujeme ve Smrčný a starou známou stezkou kolem vody se blížíme na Stvořidla. Míjíme Pyramidu a hele. "Že ten co sedí u Viktora u kiosku je Haukula". Tak už nás je pět. Já to tušil, že přijede. V kiosku se mezitím schází chataři, táhnou basu, ladí kytary, banjo. Zřejmě nějaká muzikantská rodina. U okýnka si objednáváme na ráno smažený vajíčka, pivo píšeme na lístek. Je to náš první letošní vandr, máme si co povídat. Že to co venku šumí není déšť, ale Sázava, to už víme od minula. Večerním vlakem přijel Ripy a je nás šest. Spát jdeme spát za kiosek do lesa. Miloš, Haukula a já. Je tma, ani nevíme, jestli tady není nasráno. Ostatní si ustlali na stolech pod střechou kiosku.
Den druhý:
Je ráno a hostinskej nás už vyhlíží. Nezapomněl. Smažený vajíčka, párek, pivo. Vlak jede až v 11 hodin. Do Zruče a potom do Zbraslavic k Haukulovi na chatu. Bágly necháváme na chatě a vyrážíme k Vidlláku. Sedíme před hospodou na zahrádce. Nad hlavou nám krouží vědroni ze zbraslavského letiště. Koukáme na rybník, na komedianty, na motorkáře, na připálenou klobásu, na pincka a na slečnu, kterou si mladej na pinckovi přivezl. Zpátky jdeme jinudy, podívat se na polodivokou smečku domácích prasat. Stmívá se, na chatu to máme ještě pět kilometrů. Spíme v suchu, pod střechou. To co tady ve tmě šramotí, to není strašidlo. To Miloš nemůže najít schody do podkroví.
Den třetí:
Vstáváme. Co to tady voní? To Haukula vaří gulášovou polévku a kafe a Česťa nalejvá kořalku proti pocení. Loučíme se s chatou a jdeme do Hodkova na vlak. Haukula cestu zná, jezdí tudy s Lenkou na kole krmit divoký prasata. Z Hodkova od přejezdu to bereme po kolejích. "Na zastávku je to asi patnáct minut. Teď nic nepojede, nemusíte mít strach", povídá obyvatel strážního domku. "Tady máš parůžky a já se s klukem za vámi stavím u rybníka". Haukula se vrací zpátky na chatu. Trochu poklidit než přijede Lenka. My jedeme domů. Ve Zruči jsme potkali Landovskýho a v Chřenovicích nasedla do vlaku spousta trampů, kteří se vraceli z Prvního trampskýho festivalu na kolejích.
A jaký to bylo?
Vyrazili jsme někam, kde byla hospoda, koleje, sucho. Setřeli jsme rosu na kolejích. Poznali jsme Haukulovu chatu a jeho pracovitý sousedy. Šli jsme po stezkách, kudy na kole jezdí Haukula s Lenkou. Viděli jsme prasata, vzpomněli jsme Pincka a Pucíka, nakrmili jsme divočáky. A že jsem táhl kotlík zbytečně? Na rozdělání ohně a na vaření nebyl čas. Pořád se něco dělo. Ahoj.