Srpen 2011 - Tradiční čundr.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.
Na Kachličku jsme snad ani nechtěli. První zmizel Standa. Pak ztratil se druhý. A tak to šlo až do úterý.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Z Mrzkovic do Herálce (u Humpolce). Termín konání 19. - 21. srpen 2011.
Členové expedice: Standa, Píďa, Miloš, Šejna, Džamucha, Haukula, Sory.
Trasa: Dolní Březinka, Mrzkovice, Lipnička, Lipnice n. Sáz., Mozerov, někde v lese dlouho kolem obory, Věž, Kachlička, Herálec.
Ukaž na mapě Fotogalerie Hledáš fotky a videa? Tak hledej.
Lipnice nad Sázavou
Jeden z nejmohutnějších českých šlechtických hradů, založený na počátku 14. století mocným rodem pánů z Lichtemburka. Letos k němu míříme odjinud. Z  Mrzkovic přes Lipničku. Dále pak od hradu dále vedou naše kroky k památníku J. Wolkera a přes Mozerov kolem nekonečné oplocené obory do Věže. Odsud přes Kachličku, kam jsme původně ani nechtěli, do Herálce na vlak. To už byl kousek. Určitě blíž, než do Šimanova.
Spali jsme 420 metrů od hospody. Tak jak řekl hospodskej v Lipničce.. Dále od hradu dále. Jak daleko zatím netušíme... Hospoda ve Věži. Tady se o nás vzorně starali. Doporučuji všem...
Z Mrzkovic přes Sázavu na Ježka do Mariadolu... Tady tábořil Wolker. Kde budeme tábořit my, zatím nevíme... Kampak jste nás to v noci dovedli...? Na Kachličce mají dobrý pivo, ale je tu nouze vo klacek...
Srpen 2011 - klasika..
Tentokrát to musí vyjít. Zákopčánik hlásí slunce v duši a Mráčková oblohu bez mráčků. Bereme sebe, tebe, celtu, spacák, ohnutou lžíci, nůž. Trasu jsme naplánovali z Mrzkovic (Sázava) přes Lipnici, Lejchovec, Merunku do Herálce na vlak. A budou i výhledy.
Den první:
Sraz máme v Rantířově na nádraží. Standa, Píďa, já a k našemu překvapení, kde se vzal, tu se vzal, Džamucha. V Jihlavě nastupuje Šejna s Milošem a na Haukulu čekáme v Mrzkovicích za řekou. V Mariadole u Ježka se dobře sedí, ale v Lipničce jsou prý čtyři hospody a v jedný prej se peče prase. Džamucha nás opouští a jede si svoji trasu. No co, hlavně že dal do banku. V Lipničce se nám líbí. Hospodskej se o nás vzorně stará, vytahuji kytaru, a za chvíli zpívá celá hospoda. To je my a paní hospodská. Víc nás tady není. Po půlnoci odcházíme spát. K rybníčku je to 420 metrů. Je teplo, svítí hvězdy.
Den druhý:
Vstáváme. Pan hospodskej se na nás přijel podívat a dovezl kofolu a pivo. Dana mezi tím hlásí, že Džamucha právě vystupuje v Jihlavě z vlaku. My nasazujem kraťasy a vyrážíme. Držíme se žlutý a v poledne už sedíme pod Lipnicí u lahváče. Co dál? "Ústa, Oko a přes hrad k Pelhřimáku. Tam u rybníka uvaříme guláš a při troše štěstí zakončíme den v Bratrňově." V Lipnici v hotelu doplňujeme vodu a cigára. "Ty nám tady chyběli..." hlásí směrem k nám baba vedoucí. Dáváme jedno a pokračujeme podle plánu. U Pelhřimáku nám místní sdělují, že v Bratrňově hospoda není. Co teď? "Plán, který se nedá změnit, je špatný plán" hlásí Miloš. Šejna chce zpět na Lipnici, ale to nic neřeší. Jediná možná varianta je nevařit a jít do Věže. Teď je půl sedmý a do Věže je to šest a půl kiláku. Nejpozději v osm  tam budem. A když ani tam nebude hospoda, půjdeme dál na Kachličku do kempu. "Co to je za blbost?", diví se Šejna. Míjíme památník Jiřího Wolkera a když v Mozerově po hodině chůze čteme na ukazateli Věž 2 km, myslíme si, že máme vyhráno. Chyba lávky. Další hodinu se vlečem kolem jakési obory. Stmívá se, my jsme pořád v lese, dusno, vlevo plot a my jen jdem a jdem. "Čínská zeď", brbláme i my. "Ticho! Slyším hudbu", v dáli za kopcem je slyšet duc, duc. Konečně jsme z lesa venku. Věž nebo Kachlička?  Dlouhá polní cesta, diskotéka na hřišti, ještě kousek a jsme ve Věži. Usedáme ke stolu v Hostinci Na Růžku. Pivo, rum, Šejna. Je čtvrt na deset a jsme zase všichni. Paní hospodská je moc hodná hospodská. Nocovat můžeme na zahradě nebo na louce. Volíme louku, ale spát se nám ještě nechce. Standa vytahuje kytaru, hrajeme, zpíváme, vedeme moudrý řeči. Místní domorodec, který nás měl dovést na louku, (šerpa jsme mu říkali), nás po půlnoci předal dalšímu šerpovi. Ani ten s námi nevydržel. Nakonec nás o půl druhý vyprovázela paní hospodská. Na cestu nám udělala topinky a ráno se prý můžeme stavit na kávu.
Den třetí:
Vedro už od rána. Dáváme Na Růžku kávu a jde se. "Hele, tam v tom traktoru, to jsou naši šerpové". Kiosek na hrázi je otevřený. Pivo a proti pocení rum. Standa je rozhodnutej vařit. "Tady dřevo nenajdeš", hlásí kamarád tramp. Standa nedbá, bere bágl, kotlík, konzervy a jde. Po půl hodině se k nám kotlík vrátil se vzkazem. "Nevařím, nikde není dřevo a slonem nezatopíš. Šel jsem pěšky do Šimanova". Tak zmizel jeden. My s Haukulou mizíme druhý. Do Herálce na vlak. V osm večer volá Miloš z Havl. Brodu, že už je na cestě domů. Tak zmizel třetí.V pondělí večer odvoláváme pátrání po Šejnovi a Píďovi. I oni už dorazili..
A jaký to bylo? Skvělý. Na pohostinost v Lipničce a ve Věži určitě nezapomeneme. Stejně tak nezapomeneme na turistickou značku kolem obory. Přesvědčili jsme se o tom, že dva kilometry se dají jít i hodinu a půl. A že je na Kachličce dobrý pivo a nouze vo klacek? To jsme fakt nevěděli. Jo a jestli někdo říkal, že víckrát nepojede, tak to snad nemyslel vážně.