Srpen 2011 - klasika..
Tentokrát to musí vyjít. Zákopčánik hlásí slunce v duši a Mráčková oblohu bez mráčků. Bereme sebe, tebe, celtu, spacák, ohnutou lžíci, nůž. Trasu jsme naplánovali z Mrzkovic (Sázava) přes Lipnici, Lejchovec, Merunku do Herálce na vlak. A budou i výhledy.
Den první:
Sraz máme v Rantířově na nádraží. Standa, Píďa, já a k našemu překvapení, kde se vzal, tu se vzal, Džamucha. V Jihlavě nastupuje Šejna s Milošem a na Haukulu čekáme v Mrzkovicích za řekou. V Mariadole u Ježka se dobře sedí, ale v Lipničce jsou prý čtyři hospody a v jedný prej se peče prase. Džamucha nás opouští a jede si svoji trasu. No co, hlavně že dal do banku. V Lipničce se nám líbí. Hospodskej se o nás vzorně stará, vytahuji kytaru, a za chvíli zpívá celá hospoda. To je my a paní hospodská. Víc nás tady není. Po půlnoci odcházíme spát. K rybníčku je to 420 metrů. Je teplo, svítí hvězdy.
Den druhý:
Vstáváme. Pan hospodskej se na nás přijel podívat a dovezl kofolu a pivo. Dana mezi tím hlásí, že Džamucha právě vystupuje v Jihlavě z vlaku. My nasazujem kraťasy a vyrážíme. Držíme se žlutý a v poledne už sedíme pod Lipnicí u lahváče. Co dál? "Ústa, Oko a přes hrad k Pelhřimáku. Tam u rybníka uvaříme guláš a při troše štěstí zakončíme den v Bratrňově." V Lipnici v hotelu doplňujeme vodu a cigára. "Ty nám tady chyběli..." hlásí směrem k nám baba vedoucí. Dáváme jedno a pokračujeme podle plánu. U Pelhřimáku nám místní sdělují, že v Bratrňově hospoda není. Co teď? "Plán, který se nedá změnit, je špatný plán" hlásí Miloš. Šejna chce zpět na Lipnici, ale to nic neřeší. Jediná možná varianta je nevařit a jít do Věže. Teď je půl sedmý a do Věže je to šest a půl kiláku. Nejpozději v osm  tam budem. A když ani tam nebude hospoda, půjdeme dál na Kachličku do kempu. "Co to je za blbost?", diví se Šejna. Míjíme památník Jiřího Wolkera a když v Mozerově po hodině chůze čteme na ukazateli Věž 2 km, myslíme si, že máme vyhráno. Chyba lávky. Další hodinu se vlečem kolem jakési obory. Stmívá se, my jsme pořád v lese, dusno, vlevo plot a my jen jdem a jdem. "Čínská zeď", brbláme i my. "Ticho! Slyším hudbu", v dáli za kopcem je slyšet duc, duc. Konečně jsme z lesa venku. Věž nebo Kachlička?  Dlouhá polní cesta, diskotéka na hřišti, ještě kousek a jsme ve Věži. Usedáme ke stolu v Hostinci Na Růžku. Pivo, rum, Šejna. Je čtvrt na deset a jsme zase všichni. Paní hospodská je moc hodná hospodská. Nocovat můžeme na zahradě nebo na louce. Volíme louku, ale spát se nám ještě nechce. Standa vytahuje kytaru, hrajeme, zpíváme, vedeme moudrý řeči. Místní domorodec, který nás měl dovést na louku, (šerpa jsme mu říkali), nás po půlnoci předal dalšímu šerpovi. Ani ten s námi nevydržel. Nakonec nás o půl druhý vyprovázela paní hospodská. Na cestu nám udělala topinky a ráno se prý můžeme stavit na kávu.
Den třetí:
Vedro už od rána. Dáváme Na Růžku kávu a jde se. "Hele, tam v tom traktoru, to jsou naši šerpové". Kiosek na hrázi je otevřený. Pivo a proti pocení rum. Standa je rozhodnutej vařit. "Tady dřevo nenajdeš", hlásí kamarád tramp. Standa nedbá, bere bágl, kotlík, konzervy a jde. Po půl hodině se k nám kotlík vrátil se vzkazem. "Nevařím, nikde není dřevo a slonem nezatopíš. Šel jsem pěšky do Šimanova". Tak zmizel jeden. My s Haukulou mizíme druhý. Do Herálce na vlak. V osm večer volá Miloš z Havl. Brodu, že už je na cestě domů. Tak zmizel třetí.V pondělí večer odvoláváme pátrání po Šejnovi a Píďovi. I oni už dorazili..
A jaký to bylo? Skvělý. Na pohostinost v Lipničce a ve Věži určitě nezapomeneme. Stejně tak nezapomeneme na turistickou značku kolem obory. Přesvědčili jsme se o tom, že dva kilometry se dají jít i hodinu a půl. A že je na Kachličce dobrý pivo a nouze vo klacek? To jsme fakt nevěděli. Jo a jestli někdo říkal, že víckrát nepojede, tak to snad nemyslel vážně.