pozn: Každé velké akci předchází soustředění. Jen aby nám nebylo zítra dobře špatně.

Červenec 2007
Stalo se už tradicí, že o dovolené opouštíme základní tábor na Medlově a vyrážíme na dvoudenní vandr. Šílenej Láďa, Standa - Melech, Pedro, já a Torina. Cíl cesty - Lucký vrch s výhledem na Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky.
Den první:
Ráno autobusem do Poličky. Dršťková, pivo a vyrážíme. Počasí dobrý, polojasno, větrno. Standa s Láďou vytahují mapy a kalibrují buzoly. To zas bude něco. A taky jo. "Ten kopec v dáli, to by mohl být na mapě tady ten. Pro jistotu vylezeme vylezeme támhle na ten a podíváme se, jestli tady ten je támhle ten". Standa nic neponechával náhodě a každej kopec si dopředu raději kontroluje z několika stran. Důležité je, že se pomalu a oklikama blížíme k Luckému vrchu.

Otevírají se před námi panorámata a opravdu... V dáli vidíme obrysy Krkonoš, Orlických hor a Jeseníků. Pijeme vodu ze studně, cpeme se třešněmi a kocháme se. Po třech hodinách chůze jsme na místě. V Poličce jsme poličku odmítali, tady si dáváme hned tři. A jak nám chutnají. Ale to už Standa velí k odchodu. Dolů do údolí, nahoru, zase dolů a ještě jeden kopec a v dáli už vidíme náš kostelík bílý. Pustá Rybná. Ať je Rybná jaká chce, hospodu tady mají.

Osvěženi pokračujeme směr Krásné. Tři cesty, jako v pohádce, kterou z nich se dát? Podle mapy volíme zlatou střední. Špatně, samozřejmě jsme měli jít tou dolní. A tak zase nahoru a dolů, trávou, obilím, jetelem a taky trochu lesem a jsme v Krásné. Tady to už známe z loňska, dáváme večeři a vrchnímu naznačujeme, že tady budeme bydlet. Schyluje se k dešti a na pódiu za hospodou by to mohlo vyjít. Vyšlo to. Ještě jsme neusnuli a už začíná lejt. Opouštím místo pod smrkem a stěhuji se s Torinou do závětří vchodu do hospody. Kluci na pódiu zůstavají.
Den druhý:
Ráno balíme, všude mokro, na vaření guláše to není. Standa kontroluje polohu a hledá na mapě nejkratší cestu do Sněžného. Přes Buchtův kopec, jinak to nejde. Lezeme zase do kopce, boty promočený, kouří se z lesů, z nás taky. Vidina teplé polévky ve Sněžném nás žene vpřed. Otevřená je ale pouze cukrárna. Káva a dortíček, to tu ještě nebylo. A co dál. Jít rovnou na Medlov nebo to vzít přes Blatiny, Dráteníčky, Samotín a Kadov? Je zataženo, zima, vypadá to na déšť, fouká severák.

Samozřejmě vyhrála ta horší varianta. Mlčky se podřizuji a šlapem dál. U Ráje socialistických vepřů mi došla ve foťáku baterie. Asi zamrzla. Tuto štreku jsme šli už vloni a tak jen stručně. Blatiny - pivo, nahoru na Dráteníčky, Kadov - zastávka v nové hospodě Klokočí, pivo ve staré hospodě a honem na Medlov.

No a to je vše. Ušli jsme 40 km, Pedro vypil asi 20 nealko piv a Torina dospává ještě teď. Bylo to fajne.