Červen 2010
Na čundru jsme už několikrát vedli řeči, že příště radši půjdeme na Zaječák, tady si uvaříme guláš, posedíme v hospodě u Tomáše, vyspíme se na hřišti a že to vyjde úplně na stejno, jako když se motáme bůhví kde. A protože na počasí není spolehnutí a je potřeba vyvětrat Starýho Vlka, vzhůra na Zaječák.
Den nultý:
"Vymyslel jsem zahřívací čundr. V sobotu odpoledne na Zaječák. Uvaříme guláš, vypijeme lahváče a v klidu se vrátíme domů - do hospody. Zde rozchod. Oťas jde. A ty?" Rozesílám SMSky,upřesňuji čas a místo srazu. Ve 14:14 u nás na zahradě.
Den první:
Jsme na tom podobně, jako ten rytíř. Popadla nás strašná touha. Balíme kotlík, lahváče, RUM, ořechovku, kytaru a harmoniku, suroviny na guláš a vyrážíme. Bereme sebou i Báru. První zastávka u Tomáše v hospodě. Zde jsme tak trochu pro smích ale nám to neva. Stejně nám závidějí, že nejdou s námi.
Podél řeky je to procházka. Šplháme na Zaječí skok. Džamucha nám vypráví, jak to tu vypadalo, když tu byla hospoda, Oťas nalévá narozeninový (69) RUM, kocháme se pohledem do údolí Jihlavy. Je nám fajn, slunko nám svítí do ksichtu, Konečně jsme na čundru. Pro Báru první a pro mne vlastně po roce bez piva taky.
Scházíme dolů k řece a hledáme místo na rozdělání ohně, "Tady je ohniště", hlásí Pofín a už klacekm šťourá v popelu. Džamucha jde na průzkum a my se dáváme do vaření. Kytara, harmonika, zpěv. V nestřeženém okamžiku nám Bára sežrala klobásky do guláše. "Kdo se stará, ten má. Je to dobrý, na čundru se neztratí." Guláš se povedl, ještě dáváme Pampelišky a je čas myslet na návrat. Zpátky na skálu, chytáme poslední paprsky zapadajícího slunce a padáme taky. Zpátky k Tomášovi.
Oťas se s námi loučí a my hodnotíme. Bylo to jiný, bylo to stejný, bylo to fajn. A hlavně, bylo to kamarádský.
Den následující:
"To jste museli mít hroznej absťák", okomentoval Mára náš zahřívací čundr na Zaječák.