Srpen 2008
Dost bylo Šumavy. Jede se do Jeseníků. Cíl expedice - Praděd. Trochu mě děsí převýšení. Z 560 m n. m. do 1490 m. A to vše na 8 km.
Den první:
Vyrážíme ve 13 hod. vlakem z Rantířova přes Kolín, Zábřeh na Moravě a Šumperk. Cíl cesty jsou Kouty nad Desnou. V 19:30 jsme na místě. Nad námi se vypínají vrcholy Jeseníků. Před námi pivnice u Colomba a Holba, ryzí pivo z hor. Šmakuje nám a z hospody odcházíme tradičně poslední. Hospodskej by šel nejraději s námi, jenže má strach z policajtů a musí s vnoučkem do Egypta. Objednáváme na ráno kakaíčko a jdem spát. Nad hospodu pod břízky.
Den druhý:
Vstáváme brzy. Místní návalci už jdou na vyprošťovák. Každá vesnice má svýho Soukupa a Ferdu. "Na Praděd, tam si chodím čistit hlavu", povídá Franta.
"Budete rejt rypákama zem jako červený myši", popisuje Ferda výstup na Praděd a hádají se, kudy je to kratší. Nám je to jedno, stejně to bude pořád do kopce. Plni elánu vyrážíme. Stoupáme podél Desný pod Medvědí horu. Ranní hygiena, svačinka, lahváč. Je mi jasný, že  Ferda nelhal.
Na vodní nádrž Dlouhé stráně to ještě jde. Haukula dává koupel a křemenáče náhodným autoturistům. Od Kamené chaty (860 m n. m.) začíná peklo. Na Praděd je to pět kilometrů daleko a 1490 m vysoko. Děs, běs. Nohy mi dřevění, začínám se třást. Čenda zůstává se mnou a morálně mě podporuje. "Nikam nechvátáme, kousek povylezem a odpočinem si".
Dvě hodiny rychlostí 1,5 km/hod opravdu ryjeme rypákama zem. V Divokém dole vyhazuji z báglu konzervy, chlemtám vodu tekoucí z Pradědu. Čenda mě postrkuje dopředu.
"Vybrali jste si nejhorší trasu z celých Jeseníků", uklidňuje nás místní znalec jeden zdejší.
"Výstup na Poledník byl jahodový puding" dodává Pofín.
Už jen kousek a budeme nahoře na hoře. Praděde, Praděde, ty nám dáváš zabrat. Ještě že nám počasí přeje. Kocháme se panoramatama a plížíme se k restauraci na vrcholu. Pivo a tatranku si zasloužíme.
Co dál? "Dolů do Karlovy Studánky pěšky nejdu". Na koloběžce se bojím a tak zbývá autobus. Vracíme se kolem Barborky na Ovčárnu a posledním spojem sjíždíme dolů zpět do 860 m n. m. Vítá nás Motorest Hvězda a cedule "Z provozních důvodů zavřeno".
"Neteče nám voda", hlásí hospodskej.
"My vodu nepotřebujeme, nám stačí pivo". Vypadáme dost zničeně  a to nám pomohlo. Pivo jsme dostali. Posilněni pokračujeme do Karlovy Studánky. Lázně by nám prospěli. Hledáme místo na spaní. V lázeňském parku se těžko hledá a u kostela spát se bojíme. Hospoda taky není. Jen hotely, cukrárny, letní zahrádky a v nich lázenští šviháci a namydlený paničky.
Volíme ústupovou variantu a pokračujeme do Ludvíkova. Restaurace Stonožka je jen 5 km. Místo na spaní tady taky mají. Na dětském hřišti pod stromem, na houpačce, na pískovišti nebo pod stříškou. Dáváme tři piva, někdo už jen kofolu s rumem a hajdy do spacáku.
Den třetí:
Vše jde rychle. Ve tři ráno se začíná blýskat, ve čtyři hřmět a v pět leje. Haukula se stěhuje do čekárny, já pod pergolu Stonožky. Blesk stíhá blesk, hromy divo bijú. Co teď? Kluci už to suchou nohou nestihli. Je rozhodnuto. Expedice Praděd končí, kdo uteče, vyhraje. Prvním autobusem jedeme na vlak a domů. A dobře děláme. Pršet přestalo až v neděli.