Srpen 2008 - Hrubý Jeseník - expedice Praděd. Do hor mě už nikdy nedostanete.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.  
Konečně Praděd. Pohled, který se mi navždy vryl do paměti. A příště do hor nejedu. A když tak ke Kolínu.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Hrubý Jeseník - Praděd. Termín konání 13. - 15. srpen 2008.
Členové expedice: Čenda, Lapíno, Pofín, Haukula, Sory
Trasa: Kouty n. Desnou, Pod Medvědí horou, Dlouhé stráně, Divoký důl, Praděd, Ovčárna, Karlova Studánka, Ludvíkov.
Ukaž na mapě Video3/6 Video2/6 Video1/6 FotogalerieHledáš fotky a videa? Tak hledej.
Praděd 1492 m n. m
"V dávných dobách byly jesenické hory domovem pouze pro otužilé rostliny, nebojácná zvířata, stařičkého vládce Praděda, jeho věrné služebníky skřítky a jejich přátele. Do země deště a chladu se zprvu lidem nechtělo, vždyť lesy byly plné padlých stromů, nebezpečných zvířat, duchů a dole v údolí bylo krásně útulno". Tak je psáno na jedné informační tabuli. A co na to my?
Je tady hezky, ale musí být hezky. Mají tu dobrou Holbu, ryzí pivo z hor. Lidé jsou zde přátelští, ale ty kopce, to je hrůza. Příště se necháme vyvézt nahoru lanovkou a budeme se jen tak courat po hřebenech. Nebo pojedeme ke Kolínu.
"A co na Zaječák a tam si uvařit guláš"?
Já jsem s horama skončil a jsem zvědav, jestli na to za dva roky zapomenu, jak říkal Haukula.
U Kamenné chaty ve výšce 860 m n. m. Tady začíná výstup... Divoký důl 1100 m n. m. A to jsme teprve v polovině cesty...
Z Koutů na Dlouhé stráně to ještě jde... Čenda se o mě vzorně stará. Voda z pramenů pod Pradědem. Když ji miluješ, není co řešit... Pradědě, Praděde, ty nám dáváš zabrat... Ještě že nám počasí při výstupu přálo...

Srpen 2008
Dost bylo Šumavy. Jede se do Jeseníků. Cíl expedice - Praděd. Trochu mě děsí převýšení. Z 560 m n. m. do 1490 m. A to vše na 8 km.
Den první:
Vyrážíme ve 13 hod. vlakem z Rantířova přes Kolín, Zábřeh na Moravě a Šumperk. Cíl cesty jsou Kouty nad Desnou. V 19:30 jsme na místě. Nad námi se vypínají vrcholy Jeseníků. Před námi pivnice u Colomba a Holba, ryzí pivo z hor. Šmakuje nám a z hospody odcházíme tradičně poslední. Hospodskej by šel nejraději s námi, jenže má strach z policajtů a musí s vnoučkem do Egypta. Objednáváme na ráno kakaíčko a jdem spát. Nad hospodu pod břízky.
Den druhý:
Vstáváme brzy. Místní návalci už jdou na vyprošťovák. Každá vesnice má svýho Soukupa a Ferdu. "Na Praděd, tam si chodím čistit hlavu", povídá Franta.
"Budete rejt rypákama zem jako červený myši", popisuje Ferda výstup na Praděd a hádají se, kudy je to kratší. Nám je to jedno, stejně to bude pořád do kopce. Plni elánu vyrážíme. Stoupáme podél Desný pod Medvědí horu. Ranní hygiena, svačinka, lahváč. Je mi jasný, že  Ferda nelhal.
Na vodní nádrž Dlouhé stráně to ještě jde. Haukula dává koupel a křemenáče náhodným autoturistům. Od Kamené chaty (860 m n. m.) začíná peklo. Na Praděd je to pět kilometrů daleko a 1490 m vysoko. Děs, běs. Nohy mi dřevění, začínám se třást. Čenda zůstává se mnou a morálně mě podporuje. "Nikam nechvátáme, kousek povylezem a odpočinem si".
Dvě hodiny rychlostí 1,5 km/hod opravdu ryjeme rypákama zem. V Divokém dole vyhazuji z báglu konzervy, chlemtám vodu tekoucí z Pradědu. Čenda mě postrkuje dopředu.
"Vybrali jste si nejhorší trasu z celých Jeseníků", uklidňuje nás místní znalec jeden zdejší.
"Výstup na Poledník byl jahodový puding" dodává Pofín.
Už jen kousek a budeme nahoře na hoře. Praděde, Praděde, ty nám dáváš zabrat. Ještě že nám počasí přeje. Kocháme se panoramatama a plížíme se k restauraci na vrcholu. Pivo a tatranku si zasloužíme.
Co dál? "Dolů do Karlovy Studánky pěšky nejdu". Na koloběžce se bojím a tak zbývá autobus. Vracíme se kolem Barborky na Ovčárnu a posledním spojem sjíždíme dolů zpět do 860 m n. m. Vítá nás Motorest Hvězda a cedule "Z provozních důvodů zavřeno".
"Neteče nám voda", hlásí hospodskej.
"My vodu nepotřebujeme, nám stačí pivo". Vypadáme dost zničeně  a to nám pomohlo. Pivo jsme dostali. Posilněni pokračujeme do Karlovy Studánky. Lázně by nám prospěli. Hledáme místo na spaní. V lázeňském parku se těžko hledá a u kostela spát se bojíme. Hospoda taky není. Jen hotely, cukrárny, letní zahrádky a v nich lázenští šviháci a namydlený paničky.
Volíme ústupovou variantu a pokračujeme do Ludvíkova. Restaurace Stonožka je jen 5 km. Místo na spaní tady taky mají. Na dětském hřišti pod stromem, na houpačce, na pískovišti nebo pod stříškou. Dáváme tři piva, někdo už jen kofolu s rumem a hajdy do spacáku.
Den třetí:
Vše jde rychle. Ve tři ráno se začíná blýskat, ve čtyři hřmět a v pět leje. Haukula se stěhuje do čekárny, já pod pergolu Stonožky. Blesk stíhá blesk, hromy divo bijú. Co teď? Kluci už to suchou nohou nestihli. Je rozhodnuto. Expedice Praděd končí, kdo uteče, vyhraje. Prvním autobusem jedeme na vlak a domů. A dobře děláme. Pršet přestalo až v neděli.