Květen 2009 - A je to tady. Standa-Melech-Tesařík vyhlašuje květnový vandr. Jde se do skanzenů.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.
Chtěl jsem Vestec nechat na příště. To mi ale neprošlo...
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Železné hory - lidové stavby. Termín konání 7. - 9. květen 2009.
Členové expedice: Standa-Melech-Tesařík, Haukula, Pofín, Sory.
Trasa: Vítanov, Milesimov, Veselý Kopec, Trhová Kamenice, Zubří, Možděnice, Vestec, Sloupno, Bezděkov, Hařilova Lhotka, Malochyně, Bílek.
Ukaž na mapě Video4 Video3 Video2 Video1 FotogalerieHledáš fotky a videa? Tak hledej.
Železné hory II.
Minulý rok jsme v Železných horách sezónu končili, letos v nich začínáme. Trasou přes osady souboru lidových staveb obce Vysočina, Veselý kopec, Svobodné Hamry, Trhovou Kamenici, Možděnice... Tady všade se nacházejí zajímavé stavební a technické památky, staré řemeslnické dílny a zemědělské usedlosti.
Ráz vrchoviny až pahorkatiny při střední nadmořské výšce asi 450 m n.m. nám zcela vyhovuje, protože co by to bylo za čundr, kdyby nás Standa-Melech-Tesařík nevyhnal na nějaký kopec.
"A co říčka a rybníky, budou?". Budou. Vyrazíme už ve čtvrtek, v pátek je svátek, v sobotu se vrátíme domů a sedmý den si můžem lízat rány.

Putujeme krajem roubenek, hamrů, mlýnů, pil a taky valch, olejen, stoupen... Rybník Lhotka nedaleko Hařilovy Lhotky...
Standa-Melech-Tesařík vyhlašuje program na dnešek... Venku se pasou ovce, dělá si každá taky co chce... Rybníky byly. Toto je Mlýnský zvaný též Velký... Žádný kachny. Jen řepka, řepka, řepka...

Květen 2009
Standa-Melech-Tesařík už loni vymyslel nádhernej čundr po lidových stavbách v Železných horách spojený s výstupem na Vestec (668 m), nejvyšší vrchol hor. Teď nastal ten pravý čas. Jdem na to. "A když bude škaredě, stejně skončíte u starýho Davida v Kameničkách", předpovídá Pofínova máti.
Den první:
Vyrážíme v 17 hod. směr Vítanov. Jsme čtyři. Oťas-Starý Vlk se vyplatil rumem a Džamucha nás možná zítra dohoní. Kytaru neberu, v televizi je MS v hokeji a v hospodě nebudou na naše brnkání zvědaví. Nechtěl jsem brát ani kotlík, ale to u šéfa neprošlo.
Ve vlaku nás Standa seznamuje s trasou. Má to vymakaný, jako vždy. Úkol pro zbytek dnešního dne zní. Najít hospodu a místo na spaní. Ve Stanu nám místní dali tip. Opouštíme Mrkvičku a Rychtáře (12° za 16 Kč) a pokračujeme do Všeradova, kde prý mají v hospodě plazmovku. Je narváno, koukáme na hokej, na sebe, do pullitru. Švédi vyhráli a naši jedou domů. My zůstáváme. Spíme v lese na šiškách.
Den druhý:
Probouzíme se do slunečného rána. "Tak co tam máme na dnešek kromě rumu od Oťase?". Roubenky, hamry, mlýny, pily a taky valchy, olejny a stoupny. Začínáme tam, kde jsme včera o půlnoci skončili. Pivo, kofola, kafe a jde se. Zvesela na Veselý Kopec, ke Kováři Matějovi na oběd. Posilněni míjíme bez povšimnutí penzion ve Starých Hamrech a zastavujeme až v Trhové Kamenici.
"Co se to s námi děje?". Sedíme na náměstí na lavičce, hospoda přes ulici a my nic. To jsme to dopracovali. Po dvou hodinách a jedný kofole pokračujem dál. Rozhlédnout se z rozhledny a najít úkryt před bouřkou. Máme štěstí. V Zubří dobrovolní hasiči ještě nevymřeli a nám vůbec nevadí, že jim pění pivo.
V hasičárně nás Standa seznamuje s plánem na zbytek dne. "V Možděnicích koupíme lahváče, zalezeme někam k lesu, uděláme oheň, budeme si povídat a ráno vylezeme na Vestec." S čím ale nepočítal, že v Možděnicích otevírají hospodu až v sedm večer. Co teď? Čekat do sedmi až otevřou? "Půjdeme do Rovný, tam je taky hospoda a je určitě otevřená. Vestec necháme na jindy". To se ale Standovi vůbec nelíbí. Zuby nehty se drží svého plánu.
"Nechápu, proč nás taháš do hospody, když stejně piješ kofolu. Jdu dělat oheň a vy si běžte, kam chcete." Vyhrožuje, že už s námi nikdy nikam nepojede. I ta paní, která pleje zahrádku, je zvědavá, co že na Vestci chce Standa dělat, když tam není hospoda. Ale co, šéf je šéf a poslouchat se musí. Na mokrý louce za vesnicí rozděláváme mokrým dřevem oheň a vaříme.
Standa nám odpustil, že jsme na něho naštvaný a za odměnu nás bere i se zbytkem guláše do hospody. Místní nás litují a nabádají ke vzpouře. Začíná pršet, blíží se bouřka. Spát jdeme do kravína mezi balíky slámy. Dobře to má velitel vymyšlený. Pršelo celou noc.
Den třetí:
Vyklepat slámu z hlavy, ze spacáku, zbalit se a vzhůru na Vestec. Na vrcholu děláme ze zbytku včerejšího guláše další guláš a kocháme se. Támhle ten komín je určitě Polička. Devět skal a Žákova hora je taky vidět a tam někde za kopcem v dolíku je Bílek, cíl našeho putování. Posledních sedm kilometrů zvládáme v pohodě. Vlak nám jede za dvě piva.
A jaké to bylo? Pro mne to byl první nealkoholický a nekuřácký čundr v mém životě. A pro ostatní? Jestli Haukula nezblbne z klíštěte, které chytil na Vestci, taky dobrý.