Květen 2009
Standa-Melech-Tesařík už loni vymyslel nádhernej čundr po lidových stavbách v Železných horách spojený s výstupem na Vestec (668 m), nejvyšší vrchol hor. Teď nastal ten pravý čas. Jdem na to. "A když bude škaredě, stejně skončíte u starýho Davida v Kameničkách", předpovídá Pofínova máti.
Den první:
Vyrážíme v 17 hod. směr Vítanov. Jsme čtyři. Oťas-Starý Vlk se vyplatil rumem a Džamucha nás možná zítra dohoní. Kytaru neberu, v televizi je MS v hokeji a v hospodě nebudou na naše brnkání zvědaví. Nechtěl jsem brát ani kotlík, ale to u šéfa neprošlo.
Ve vlaku nás Standa seznamuje s trasou. Má to vymakaný, jako vždy. Úkol pro zbytek dnešního dne zní. Najít hospodu a místo na spaní. Ve Stanu nám místní dali tip. Opouštíme Mrkvičku a Rychtáře (12° za 16 Kč) a pokračujeme do Všeradova, kde prý mají v hospodě plazmovku. Je narváno, koukáme na hokej, na sebe, do pullitru. Švédi vyhráli a naši jedou domů. My zůstáváme. Spíme v lese na šiškách.
Den druhý:
Probouzíme se do slunečného rána. "Tak co tam máme na dnešek kromě rumu od Oťase?". Roubenky, hamry, mlýny, pily a taky valchy, olejny a stoupny. Začínáme tam, kde jsme včera o půlnoci skončili. Pivo, kofola, kafe a jde se. Zvesela na Veselý Kopec, ke Kováři Matějovi na oběd. Posilněni míjíme bez povšimnutí penzion ve Starých Hamrech a zastavujeme až v Trhové Kamenici.
"Co se to s námi děje?". Sedíme na náměstí na lavičce, hospoda přes ulici a my nic. To jsme to dopracovali. Po dvou hodinách a jedný kofole pokračujem dál. Rozhlédnout se z rozhledny a najít úkryt před bouřkou. Máme štěstí. V Zubří dobrovolní hasiči ještě nevymřeli a nám vůbec nevadí, že jim pění pivo.
V hasičárně nás Standa seznamuje s plánem na zbytek dne. "V Možděnicích koupíme lahváče, zalezeme někam k lesu, uděláme oheň, budeme si povídat a ráno vylezeme na Vestec." S čím ale nepočítal, že v Možděnicích otevírají hospodu až v sedm večer. Co teď? Čekat do sedmi až otevřou? "Půjdeme do Rovný, tam je taky hospoda a je určitě otevřená. Vestec necháme na jindy". To se ale Standovi vůbec nelíbí. Zuby nehty se drží svého plánu.
"Nechápu, proč nás taháš do hospody, když stejně piješ kofolu. Jdu dělat oheň a vy si běžte, kam chcete." Vyhrožuje, že už s námi nikdy nikam nepojede. I ta paní, která pleje zahrádku, je zvědavá, co že na Vestci chce Standa dělat, když tam není hospoda. Ale co, šéf je šéf a poslouchat se musí. Na mokrý louce za vesnicí rozděláváme mokrým dřevem oheň a vaříme.
Standa nám odpustil, že jsme na něho naštvaný a za odměnu nás bere i se zbytkem guláše do hospody. Místní nás litují a nabádají ke vzpouře. Začíná pršet, blíží se bouřka. Spát jdeme do kravína mezi balíky slámy. Dobře to má velitel vymyšlený. Pršelo celou noc.
Den třetí:
Vyklepat slámu z hlavy, ze spacáku, zbalit se a vzhůru na Vestec. Na vrcholu děláme ze zbytku včerejšího guláše další guláš a kocháme se. Támhle ten komín je určitě Polička. Devět skal a Žákova hora je taky vidět a tam někde za kopcem v dolíku je Bílek, cíl našeho putování. Posledních sedm kilometrů zvládáme v pohodě. Vlak nám jede za dvě piva.
A jaké to bylo? Pro mne to byl první nealkoholický a nekuřácký čundr v mém životě. A pro ostatní? Jestli Haukula nezblbne z klíštěte, které chytil na Vestci, taky dobrý.