Kam v tom vedru, na Šumavu? A nakonec, proč ne? Horská Kvilda hlásí přízemní mrazíky. Haukula přijede na mašině k nám do Rantířova a Šílenýho Laďu nabereme někde po cestě.
Den první
Na nádraží v Rantířově se nás sešlo šest plus Oťas záchranář. Cestu na Šumavu známe. Osobák, rychlík, osobák. V Horažďovicích se k nám přidal Šílenej Laďa. Jel z Kolína přes Plzen. První naše zastávka - Žichovice. Na Rabí se nikomu nechce. Je vedro a už jsme tam byli. Dáme pivo v hospodě a dalším vlakem pojedeme do Sušice. Na náměstí posedíme a večer dáváme kvasnicový pivo na Santosu. Spát budeme individuálně, kam kdo dojde.
Den druhý
Je ráno, vylejzáme z pelíšku. Tady leze Česťa, tady v parku spí Pofín a támhle v křoví balí usárnu Haukula. Šílenej Laďa od někud cupitá a Lapíno s Čendou dávají ranní koupel v Otavě. Máme čas, autobus do hor nám jede za hodinu. "Kašperské Hory -  vystupovat", jsme na začátku dnešního treku. Otevřeno mají jen v cukrárně a v samošce u kostela. Doplňujeme zásoby a vyrážíme..
Začíná být vedro. Nevadí. My přece půjdeme lesem podél Zlatého potoka! Je mi divný, že jdeme pořád do kopce, výš, ještě výš, ještě pět kilometrů, ještě úplně nejvýš až k ceduli Kačerov, kde čteme, že nás nemají rádi a že nám pivo nedají. Šumava je fakt pěkná. Co teď? Stachy. To co jsme vystoupali, zase scházíme. Místní nám fandí, že prý trampy už dlouho neviděli. Nevíme, co na to říct. Jsme mimo stejně jako autobusák, který nás vysypal někde mezi Stachy a Churáňovem. Že dál nejede a že musíme na Horskou Kvildu dojít pěšky. Proč pěšky a proč zase nahoru? Je poledne, míjíme Jezerní Slať a vůbec si v tom vedru neuvědomujeme, že procházíme nejstudenějším místem v České republice. Těšíme se na večer, až se opravdu ochladí. Česťa s Milošem zůstavají u potoka. Budou pozorovat persoidy. To my dáme ještě pár kilometrů a sejdeme do kempu Antýgl. Konečně. Dáváme zasloužený pivo a ještě jedno a ještě jedno na dobrou noc. Haukula usnul na kládách, Lapíno se Šíleným šli chrápat na palouček a já s Čendou a s Pofínem se vracíme proti proudu Hamerského potoka k opuštěné chatě. Dobrou noc.
Den třetí
Kde jinde nás ráno najdeš, než u kiosku. Káva, jedno orosený, kořalka proti pocení a jde se. Program na dnešek je jasný. Sejdeme dolů podél Vydry. Podíváme se na Vydrýska, pokocháme se kameným korytem a jak říká Čenda "... vošplouchnem si koule...". "Kofolu a nanuka si nedávej, nebo se vos nezbavíš", radíme Haukulovi v bufetu na Čenkově pile. Pijeme pivo, sedíme na lavici a listujeme v tisku. "Fotbalové hřiště v Rabí je tak suché, že tam nelze odehrát mistrovský zápas", a nebo že "Kvůli nedostatku vody vyschl u Kvildy přítok k prameni Vltavy...". Mají pravdu, tady všude jsme byli. Nakonec jedna dobrá zpráva: "Tropy prý končí, ochladí se o 10 °C a přijdou přeháňky a bouřky"... To abychom popjeli někam blíž k vlaku. Sedáme na autobus do Rejnštejna, koupeme se v Radešově u splavu, a večer jsme zpátky v Sušici. Ochutnáváme pšeničný pivo v kiosku nedaleko nádraží.
Den třetí
Co je to? To není vlak, to je bouřka. Stěhujeme se zpátky ke kiosku. Někteří odsud ještě neodešli. Čekáme společně, až průtrž přejde. Sedíme na kraji pod plachtou a tak si "Vylejváme..." užíváme. Brzy ráno odchází Šílenej na vlak a my dospáváme probdělou noc, sušíme věci, couráme se po břehu Otavy, koupeme se a radíme vodákům kudy z nudy. Vlak nám jede po obědě a na nádraží to máme kousek.  V Žichovicích máváme paní výpravčí, která už zase slouží a v Horažďovicích přesedáme na rychlík, kterej nás dovezl domů. Ahoj.