Velký srpnový vandr. Opět do Jizerských hor.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.
Kluci jsou už nahoře. Já to jistím z dálky. Mám bobky.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Z Bílýho potoka v Jizerských horách na Frýdlandské cimbuří. Termín konání 14. - 17. srpen 2013.
Členové expedice: Haukula, Šílenej Laďa, Česťa, Lapíno, Čenda, Sory.
Trasa: Bílý potok - Smědava - Frídlandské cimbuří - Hejnice. Bílý potok - Smědava - Souš - Desná. Jinolice - Prachovské skály.
Fotogalerie Hledáš fotky a videa? Tak hledej.
Frýdlantské cimbuří
Frýdlantské cimbuří je nejvýraznějším skalním útvarem hřebene Poledních kamenů. Na vrcholu nalezneme typický jizerskohorský dřevěný kříž. Frýdlanstké cimbuří je chráněné území rozkládající se jihovýchodním směrem od městečka Hejnice. Jedná se o rozeklané žulové skály, které se zvedají nad údolím Černého potoka. Cimbuří je složeno z řady žulových věží. Pěšina na vyhlídkovou skálu vede romantickým terénem a po kamenných lávkách. Z Frýdlantakého cimbuří je velmi pěkný výhled na panorama Jizerských hor.
Polední kameny. Frýdlantské cimbuří, 0,5 km a jsme na vrcholu...
Vrchol zvládli beze mne. Tam mě nikdo nedostane...
Ranní panák proti pocení... Okolo Smědavské hory bez báglů. Užíváme si. To jsou výhledy, co? Vodní nádrž Souš, sem nikdo nesmí... Údolím Černé Desné. Čertovy kameny, vodopády,...
Srpen 2013
Kdo nebyl na Frýdlandském cimbuří, ten nebyl v Jizerkách. Honza Šincl říká, že písnička Island, (to je ta, jak se zpívá "Až někdo ti hochu o Islandu řekne, svým koltem ho přikrej a buď na něj zlej..."), vznikla v Jizerkách, kde osada Island působila. Jsme zvědavý, věříme mu, těšíme se.
Den první.
Vyrážíme v jedenáct. V Kolíně se přidává Haukula, v Liberci nabíráme Šílenýho Laďu a večer už sedíme u Vietnamce v Bílém Potoce. Hospodskýmu ladíme kytaru, hrajeme, zpíváme a domlouváme úschovu báglů na zítřek. Spát jdeme za hospodu. Noční klid ruší pouze panímáma za plotem, která se nás snaží vyhnat. Lapíno zklidňuje situaci a my se v klidu pod ořešákem soukáme do spacáku.
Den druhý.
"Mládenci, jestli chcete na záchod, umýt se, nebo uvařit kafe, můžete jít k nám. Vemte to okolo. A nebo víte co? Přelezte přes plot, to máte blíž." Paní, která si na nás v noci chtěla posvítit, nás takto mile vítá do nového dne. My se ale držíme svého programu. Ranní panák proti pocení, bágly k hospodskýmu, pribiňák a pivo v sámošce a autobusem nahoru na Smědavu. Mraky, kameny, pomníky, výhledy a ještě a ještě a další a tady taky. V dáli je vidět Smrk, nejvyšší hora Jizerek, tam jsme byli v loni. A tamhle dole jsme spali, moc rádi nás tam neměli. A tady ty kameny nalevo? Že na ně nevylezem? Vylezem. Haukula dělá jelena, Česťa se cpe borovkama, Šílenej Laďa keškuje a všichni dohromady zíráme. To nejlepší nás teprve čeká. Frýdlandské cimbuří. Kluci lezou až na samý konec, já se bojím, nahoru nelezu, poslední úsek cesty vynechávám. Plni dojmů opouštíme výhledy, bereme to podél Černýho potoka dolů k vodopádu a do Hejnice. Knedlo, zelo, vepřo v Dělňáku, pivo v nádražní restauraci, kde se dá koupit marijánka spíš než cigáro a vlakem do základního tábora. "Jen je nechte chvilku vycukat", má z nás paní průvodčí legraci. Až když Šílenej Laďa cpe papírový pětikilo do štěrbiny na mince a do automatu hlásí "6 x Bílý Potok", průvodčí to nevydrží a jde nám na pomoc. U Vietnamce, kde už místní čekají na koncert,  vyzvedáváme bágly. Na Bártlově boudě dáváme smažák a jde se spát. Za boudu do lesa. "Hlavně mi tam nedělejte oheň!", loučí se snámi hospodskej.
Den třetí.
Začínáme snídaní v sámošce. Náš kamarád Maty nám ukazuje, kudy do hor. To určitě. Do kopce mě s báglam nikdo nedostane. Jedině autobusem. Ze Smědavy vyrážíme trekem kolem Souše a podél vodopádů a čertovejch kamenů údolím Černé Desné se blížíme k civilizaci. Jsme nadšeni trasou. V Desné, kde z loňska známe nádražní sršně, se s námi loučí Šílenej Laďa. "Vždyť on vůbec není šílenej", hlásí Lapíno. Nasedáme do vlaku a vystupujeme až v Jinolicích. Tady jsme byli s Džamuchou, Karlíkem Osobou, Ferdyšem, Dobajem, Pucíkem, Šejnou a s Helvítama někdy před čtyřiceti rokama. V kempu to žije jak na polenský pouti, dáváme pivo a jde se spát. "Kde není hovno, tam je nasráno" hlásí Lapíno. Za tmy se škrábeme do kopce na jehličí. "To není Haukula, to je opravdickej jelen". Bojím se, už aby se rozednilo.
Den čtvrtý.
Dnes už toho moc nevymyslíme. Do Prachovskejc skal se platí vstupný, šedesát korun se nám zdá  moc a stejně máme jen hodinu čas. To je tak na dvě piva. Opouštíme Jinolice, loučíme se s Haukulou a o pěti, o pěti jsme v Rantířově v doupěti.
A jaký to bylo:
Nazapomenutelný čundr. Nejhezčí, který jsme zatím podnikli. Frýdlanské cimbuří je opravdu "top" Jizerek. Je to pravda, neboť to říká nás šest trampů. Ahoj.