Září 2011 - Václavskej čundr.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.
Penzion Harmonie. Dobrý, ne. Doporučuji všem.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Okolo Švábova. Termín konání 30. září - 1. říjen 2011.
Členové expedice: Česťa, Miloš, Sory.
Trasa: Batelov, Švábov, Medličky - Harmonie, Horní Cerekev, Horní Ves, Janštejn, Nová Ves, Medličky, Batelov.
Ukaž na mapě Fotogalerie Hledáš fotky a videa? Tak hledej.
Švábov - Medličky
Švábov je starou slovanskou dědinou. První písemná zmínka je z roku 1532. Na severní straně teče řeka Jihlava, která je zde ještě potokem, zároveň tvoří i zemskou hranici. Nedaleko Švábova obklopen lesy a několika rybníky se nachází penzion Harmonie, který od září provozuje náš kamarád Česlo. Vedle je skautská chata, kde se dá suchou nohou přespat. V nedalekém Batelově se narodila a žila moje maminka a v Horní Vsi se narodil a bydlel můj táta. Čokoládě tam říkali čikuláda, marmeládě mermoláda. A poledne tam prý tloukli pytlem o rybník, protože tu neměli kostel.
Penzion Harmonie... Dominanta Batelova. Kostel. Jo a ještě silo. Ale kolem něj jsme nešli... Z Horní Cerekve je to do Horní Vsi kousek...
Suchou nohou pod střechou na slamníku... Vyrážíme na vlak do Horní Cerekve... Kamarádi. I pivo nám prodali. Díky... Po silnici do Nové Vsi. Co bude dál, nikdo ti nepoví...
Září 2011 - víkend po Václavovi..
Padají teplotní rekordy. Kdo to kdy viděl, aby na konci října bylo ve stínu 26°C. Nám to nevadí. Zajdeme k Česlovi. Zde rozbijeme tábor a jen tak se bez báglů budeme courat po okolí.
Den první:
"Cože, to je nás tak málo? Jen Česťa, Miloš a já? To je dobrý tak na mariáš." Začínáme v pátek v Batelově Na Západě. Moc času nemáme. Jen tak dvě piva. Brzy se stmívá a nás čeká cesta do Švábova. "Haló, je tu někdo?", dáváme o sobě vědět před Harmonií. Z penziónu ponořeného do tmy se jako přízrak vynořil Česlo. Nejde elektrika, večer se bude sedět u ohně a u lahváčů. Škoda, že s námi není Standa. Ten o něčem takovým básní snad každý vandr. Medovina, pivo, oheň, kytara, zpěv. Spát jdeme pod střechu na matrace. Ještě není jedenáct a my už jsme ve spacáku.
Den druhý:
Probouzíme se do chladného rána. Nad rybníkem se válí mlha, kouří se od pusy. Česlo už má nachystáno na oheň, vaříme polívku a spřádáme plán na dnešní den. Mám jasnou představu. Z Horní Cerekve dojedeme do Počátek a odsud se vrátíme na Medličky. Podle mapy pěkná procházka. Asi 9,5 km. "Cože? Devět kiolometrů. Na to ti kašlem", Česťa s Milošem zavrhli můj plán dřív, než jsem stačil koupit lísky na vlak. Po dvou pivech už i mě bylo jasný, že nemá cenu něco vymýšlet. Vezmeme to přes Horní Ves na Janštejn a z Janštejna zpátky přes Novou Ves k Česlovi. Je hezky, a nakonec je úplně jedno, jestli se motáme kolem Počátek nabo kolem Cerekve. Máme i trochu štěstí. V Horní Vsi už za dvě hodiny začíná fotbalové utkání a správce, nebo to byl prezident klubu, kvůli nám narazil sud. Moc vám s tím nepomůžem, ale neodmítáme. Co kdyby se na nás příště vykašlal. Na zahajovací hvizd nečekáme a pokračujeme dál k Ještěnici. "To byla ta Ještěnice, co nás mohla kousnout, kdyby jsme si jí nebáli, mohli jsme si zazpívat", nebo jak je to. Pohoda a dobrá nálada nás neopouští. Na Janštejn je to jen kousek a stejně tam nic není, jen pár šutrů, jak říkají místní. Mají pravdu. V Nové Vsi taky není hospoda a my začínáme mít problém. Co s načatým večerem. Musíme někam mezi lidi. Ale kam?! K Česlovi? Tam je tma a prázdno. Batelov? Po chvilce rozmýšlení je rozhodnuto. Sbalíme se, dáme pivo v Batelově a ve 21:15 pojedeme vlakem domů. A co zítra? To už si každý vyřeší dle vkusu.
Den třetí:
Ráno se probouzím v peřinách. Začíná individuální program. První zastávka v Modrým salonku na Rounku. I Česťa měl stejný nápad. Hodnotíme včerejšek a já s Bárou pokračujem dál. Kolem ranče LADAVERA na druhý kamenný most k Modeťácký chatě a podél řeky zpátky domů do Rantířova. Václavský čundr jsem zakončil nedělním řízkem a plzeňskou dvanáctkou.
A jaký to bylo? Takový trochu jiný. Ale co, pocourali jsme, pokecali, zasmáli, zavzpomínali, zazpívali, kousek světa poznali a Česla navštívili. Jen ty večery mohly být trochu živější.

Tady tábořil Wolker. Kde budeme tábořit my, zatím nevíme...