Srpen 2012
Tradiční srpnovej vandr. O týden dopředu posunutý termín dělá problém Milošovi. Ani na pštrosy, daňky, páru a na golf se nenechá nalákat. I Šejna brblá, chce jet na Chvojnici. Přidávám tedy další trumfy. Cerekev, Počátky, Jidřiš, Blažejov, Bystřice, Peršlak. Tady všude jsou hospody. To zabralo. Je nás osm, jdeme na to.
Den první:
Haukula a Šílenej Láďa jedou z Kolína a sedí už od 13:00 hod ve vlaku. My přistupujeme v Rantířově. Dnes nás čeká poetické odpoledne. Nádražní restaurace v Horní Cerekvi - otevřeno, ve Stojičíně Hospoda u Johnyho - zavřeno. Kousek courákem, kousek rychlíkem. Vystupujeme v Rodvínově. Do Jindřiše, kde je dnešní konečná, je to kousek. V hospodě to poznáváme. Tady v rohu padal Džamucha do báglů, když se loučil s hospodským. Tady je stůl štamgastů a tamhle u stolu seděl Starej Pes a nechtěl nám říct, kam máme jít spát. Šílenej Láďa sahá po kytaře a netrvá dlouho, zpíváme my, zpívá hospodskej, zpívá celá hospoda. Po půl noci odcházíme spát. Je teplo, z domku u trati se ozývá vytí psa. Nebojíme se. Je nás osm.
Den druhý:
Svítá. Standa s Píďou už stírají rosu na kolejích a netrpělivě vyhlíží první ranní vlak. Jedou někam, tam vystoupí a pak zase někde nastoupí. To my si počkáme na páru. V klidu balíme a podél Hamerskýho potoka se přesouváme do Blažejova. Šejna brblá, chce jet na Chvojnici. My spěcháme, chceme stihnout vlak a pivo. Hospodskej nás uklidňuje. "Ne jedno, ale tři kousky dáte. Jede pára, vlaky se tady křižují. Až se na obzoru objeví kouř, je čas zaplatit." V Láďovi hned poznal umělce a jestli prý neumí hrát na klavír. Je tři čtvrtě na deset, Láďa sedá ke klavíru a za chvíli zpívá celá hospoda. "Tak ještě tam dej jednu písničku, v dáli už je vidět kouř, ať vám to neujede". Nastupujeme do vlaku a užíváme si jízdy, kouře, jisker, sazí. V jídelním voze mají lahváče, cesta příjemně utíká. Vyhlížíme do kraje, kdy se objeví Standa s Píďou. V Nové Bystřici jsme zase pohromadě a vymýšlíme další cestu. Já chci na Peršlák podél golfového hřiště, Standa přes Nový Vojířov. Rozdělujeme se na dvě skupiny. Golf, Vojířov. Potkáváme se až pozdě odpoledne v penzionu Blanko. To je zajímavý. My, kteří jsme chtěli na golf, jsme šli na Vojířov a ostatní místo na Vojířov to vzali přes golf. Nevadí, aspoň si máme co vyprávět. Obsluha penzionu se o nás vzorně stará a nabízí nám k použití ohniště. Nádherný místo. Je tady dřevo, trampolína, týpí, kadibudka. Guláš se jako vždy vydařil a nám zbývá nám už jen jediné. Dojít na Peršlák. Šejna s Píďou zůstavají a my pokračujeme dál na nejsevernější bod Rakouska. Zde nejsme vítáni, ani deku nám nenabídli a tak měníme plán a vracíme se zpět k penzionu Blanko. Je tma, jedenáct hodin. Zalézáme do spacáku. Jen Standa s baterkou šmejdí po lese a hledá ztracený mobil.
Den třetí:
Vstáváme do slunečného rána. Standa už je v klidu. Mobil našel a může jet v ráno domů. My si ještě trochu užijeme tropického dne. Po partyzánsku, abychom nevzbudili hosty, si ťukáme lahváčem, loučíme se s obluhou a vracíme se podél golfového hřiště do Bystřice. Času máme dost. Vlak nám jede až po obědě.
A jaký to bylo?  Po dlouhý době nás jelo osm, to je hodně. Co jsme chtěli vidět, to jsme viděli, kam jsme chtěli dojít, tam jsme došli. I Šejnovi se to líbilo a odpustil nám, že jsme nejeli na Chvojnici. Pofín se zase vrátil na osadu a Šílenej Láďa? Česťa po návratu řekl  Marečkovi. "Byl s námi Šílenej Laďa, muzikant. Ten uměl hrát snad na všechno. A nejen to, on znal i slova !!!". Ahoj.