16. květen 2008 - Standa Melech tvrdí, že i na Vysočině je hezky, a tak vzhůru na Křemešník
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.  
Dolů loukou odkvetlých pampelišek a potom nahoru na Křemešník
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Křemešník. Termín konání 16. - 18. květen 2008.
Členové expedice: Oťas - Starý Vlk, Standa - Melech, Klaus, Haukula, Pepíno - Pofín, Rypy, Sory
Trasa: Batelov, Těšenov, Nový Rychnov, Křemešník, Zajíčkov
Video 4/8 Video 3/8 Video 2/8 Video 1/8 FotogalerieHledáš fotky a videa? Klikni na odkazy vpravo a uvidíš.
Křemešník  765m
Patří mezi nejvyšší kopce na Českomoravské vrchovině. Na vrcholu původně pozdně gotická kaple z r. 1555 upravená v barokní kostel. Při kostele barokní ambity. Krytý prostor po celé délce ambitů poskytoval za nepříznivého počasí úkryt poutníkům přicházejícím na Křemešník. Železná rozhledna z r. 1993 vysoká 52 metrů. Vyhlídková plošina je ve výšce 40 metrů a vede k ní 205 schodů. V hotelu dobře vaří ale špatně hrají. Čepují zde Poutníka 10° i 12° a Plzeň. Rozhlednu nám zavřeli dřív než jsme se stačili najíst a napít. Kryté ambity nám opravdu poskytly úkryt před nočním lijákem. V neděli dopledne  byla mlha a vstupné na rozhlednu prý bylo se slevou.
Hospoda je poutní místo, kde se cítíme dobře... Barokní kostel jsme si prohlédli jen zvenku...
Za Rohoznou testujeme Rypyho nový kotlík... Blížíme se na Křemešník... Poutník poutníkům chutná... Klasická neděle, prší, jde se na vlak...

Květen 2008
Standa - Melech má už rok naplánovanej čundr na Křemešník, nejvyšší horu Českomoravské vrchoviny v Čechách. Po zkušenostech z Melechova to vypadá, že změní přezdívku z Melecha na KřeMelecha. Uvidíme, co si pro nás nachystal.
Den první:
Vlakem do Batelova. Na Mýtě první občerstvení, čekání na Rypyho a vyrážíme. Směr Těšenov. "Co v Těšenově, tam hospoda není", tvrdí místní. Standa nedbá, kouká do mapy a na mapě hospoda je. Šestkrát podlézáme dráty, vyhýbáme se krávám, čvachtáme  se v močálu. U potoka zouváme boty, vyhrnujem nohavice a brodíme. "Držte směr pořád na sever, je to jen pět kilometrů, za chvíli tam budem", uklidňuje nás Standa. Po hodině a půl se před námi ve tmě objevuje vesnice. Těšenov. Rozsvícený okna v dáli vypadají jako hospoda. A opravdu. Za chvíli již sedíme u stolu, dáváme pivo a jsme rádi, že mapa nelhala. Po druhým kousku si všímáme fotek fotbalistů a hlavně nápisu TJ Sokol Rohozná. Že by jsme byli v Rohozný? Ptáme se hospodský a opravdu. Asi jsme šli málo na sever. No a co. Pivo nám chutná, lidi jsou tu hodný i Ludvu Křížovýho jsme vytáhli z chaty. Ladíme kytary, zpíváme, tančíme a když hospodská skoro usíná, odcházíme za vesnici chrápat i my.
Den druhý:
Oheň díky Ripymu hoří celou noc. Vaříme guláš a jde se. Kocháme se Vysočinou, v Novém Rychnově zastavujem v hospodě na dvě na srovnání tlaku. Místní nám hlásí, že na Křemešníku je pouť, Co se dá dělat. Stoupáme na vrchol a těšíme se na labutě a cukrovou vatu. Pouť se naštěstí odehrává v Sázavě, na Křemešníku jsou všichni na mši, v hospodě je poloprázdno. Dobře tady vaří, Poutník se taky dá pít, sedíme a plánujeme co dál. Standa odmítá funkci vedoucího. Bude pršet, rozhlednu už zavřeli, sedíme na parkovišti. V hospodě hraje nějaký umělec na klávesy,  je to hrůza a ještě k tomu moc pomalý. Nikomu se nikam nechce. Máme strach z deště. Nakonec se vracíme zpátky do hospody a dobře děláme. Začíná lejt. Dáváme pivo a odcházíme spát pod podloubí ke kapli. Leje celou noc.
Den třetí:
Ráno začínají stánkaři vybalovat svoje krámy, lidi se trousí na ranní mši a nám nezbývá, než vstát a balit taky. Stále prší. Standa a Klausem odchází směr Šimanov. My dopíjíme lahváče, dáváme u hotelu ranní kávu a vyrážíme taky. V Zajíčkově nás nic nečeká. Hospoda zavřená, v čekárně bordel a smrad. Choulíme se pod stříškou nádražíčka. Vlak nám jede až za dvě hodiny a stále drobně prší. Konečně. Zastavujeme motorák a jedeme do Horní Cerekve. Tady máme sraz s Džamuchou. Čas na dvě piva v nádražní restauraci a o půl čtvrtý jsme doma v Rantířově. A jaké to bylo?  Místní měli pravdu. "O Křemešnické pouti vždycky prší".