21. srpen 2007 - termín klasického vandru. Na Oslavu nemáme, volíme Toulcovy maštale.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.  
Vzhůru dolů do Toulcových Maštalý. Hlavně, aby se nám Šejna nezatoulal.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Toulcovy maštale. Termín konání 24. - 26. srpen 2007.
Členové expedice: Oťas - Starý Vlk, Standa - Melech, Šejna, Haukula, Pepíno - Pofín, Píďa, Sory, motorkář Miloš
Trasa: Proseč, Budislav, Toulcovy maštale, Vranice, Bor u Skutče, Proseč
Video 3/6 Video 2/6 Video 1/6 FotogalerieHledáš fotky a videa? Klikni na odkazy vpravo a uvidíš.
Toulcovy maštale
"Maštale? Co v nich uvidím?" zeptal se neznámý výletník a byl překvapen. Žádné staré venkovské chlévy, ale skalní labyrinty zahloubené do pískovcové plošiny. Odtud pověsti o tajných stájí koní a úkrytu rytíře Toulovce z tvrze v Jarošově. Takto popisuje Toulcovy maštale průvodce. My jsme se sem nepřišli skrývat, my jsme se přišli objevovat.
Budislav, z Velkého hradiska ke kostelíku... Pohled z okna směrem jak Standa určil...
Budislav - Velké Hradisko... Toulcovy maštale jsou někde dole... Pískovcové skály, borovice, žízeň a hlad... Teplý Gambáč v petflašce osvěží, brrr...

Srpen 2007
Na jaře jsme šli Krounku, okolo Poličky se motali v létě. Toulcovy a Městské maštale jsou někde mezi a tak vzhůru, dolů do maštalí. Máme na to pátek, sobotu a neděli.
Den první:
Vlakem i autobusem do Proseče. Haukula už sedí v hospodě. Plný dojmů líčí zážitky z cesty. Vlakem do Žďárce, náklaďákem na letiště a s Macháčkem stopem. Dojel i bez mobilu. Po dvou pivech Standa velí k odchodu. Směr Budislav. "Bloudíme nebo jdeme zkratkou"? Kdo ví. K naší a myslím i k Standově radosti se za tmy napojujeme na cykloznačku. "Posekanec myslivna - 300 m". U myslivny oheň, majitel a jeho přítelkyně. Nabízí nám pivo a láká, ať zůstaneme. Svádíme vnitřní boj. Temtokrát to rozhodl Pepíno. Jde se. Ještě doušek vodky a lok špendlíkovice a šlapem dál. Když se nám v Budislavi nebude líbit, můžeme se vrátit. Nevrátili jsme se. V hospodě mají otevřeno a je tu Haukulův ředitel. Po půlnoci na druhý pokus odcházíme spát. Spíme v amfiteátru pod benzínkou. Oťas nám na dobrou noc hraje na harmoniku.
Den druhý:
Ráno nás budí Píďa a vůně kávy. To není vůbec špatný. Hodnotíme včerejšek a Melech už vymýšlí trasu na dnešek. Volíme kratší variantu. Zpět k myslivně, uvařit guláš a přes Maštale do Vranic. "Moc chodíme" tvrdí Šejna. "Vaše rychlost je půl kilometru za hodinu" říká Standa. Z verandy u Toulce se některým ani po třech hodinách odpočinku nechce. "Do Boru u Skutče je to jen hodinku a tam je taky hospoda". Voláme Milošovi, který má přijet za námi a za hodinu a půl už sedíme v Boru. Miloš přivezl kytaru, přišel i náš kamarád z myslivny, taky s kytarou. Ladíme kytary a hlasivky. Ani jedno se nám nedaří. Kamarád, představil se jako Ořech, na jedno ucho je prý hluchej, nám naladil a zahrál tak, že jsme jen mlčky zírali a chvílemi i tiše zpívali. Šejna přestal protestovat, že jsme utekli z verandy, Standa zahrál "Nechtěla Mařenka mlynáře...", my s Haukulou zatančili Selku. O půl druhé jdeme spát. Místo máme opět pěkný. Pod střechou na betoně.
Den třetí:
Haukula vaří ranní slepičí polévku. Šejna se snaží udat slepici na paprice, opět neúspěšně. Na příští vandr pojede slepice zase. Píďa se konečně dočkal a může oslavit svůj svátek. Nutí nám skotskou whisky. Nikomu se do ní nechce. Ani pivo z petlahví nám nejede. Balíme věci, Standa odjíždí s Ořechem, Miloš jede čtyřkolkou na chalupu a my pěšky podél Vranického potoka do Proseče. Na Škvárovně točený, autobusem do Žďárce a vlakem domů. A ještě trochu čísel na závěr: Vandr trval 52 hodin. Ve vlaku jsme strávili 7 hodin, v hospodě dvacet . Třináct hodin jsme spali, 8 hodin jsme šli a 4 hodiny věnovali vaření. Ušli jsme 20 km. Šejna měl pravdu a Standa nakonec taky.