Srpen 2007
Vyrážíme ve středu. Náš cíl je Vítkův kámen, který leží na druhé straně Lipna ve výšce 1050 m. Cestou se chceme stavit u Bubáka, bratránka Jirky Kaktuse. Tak ho pojmenovala Kristýna. Trasa v délce 55 km je rozdělena do čtyř dnů.
Den první:
Večer bez problémů vystupujeme z vlaku v Hořicích na Šumavě. Najít hospodu a místo na spaní je základ. Z několika hospod vybíráme tu poslední. A dobře dělaláme. Harmonika a místní štamgasti. Tady se určitě nebude zavírat ve 22:00, jak nás upozorňuje hospodská. Bavíme se skvěle, slivovice z Lapínových zásob, padesátikoruna z banku a harmonikář nám hraje do ouška. Místní jsou přátelští, jen některým už rozumět není. Vše zvládáme a po půlnoci jdeme spát. Čenda a Lapíno do dolíčku, zbytek pod kaštan kousek od hospody, kde se stále ještě hraje.
Den druhý:
Ráno doplňujeme zásoby a vyrážíme směr Lipno. "Čeká nás pořádnej stoupák, potom se budeme už jen vlnit". Litujem listonošku, v areálu "Pašijových her" chvíle odpočinku a dál do kopce. Rypy nám nabízí konzervy z báglu. ale to už jsme na nejvyším bodu naší cesty. V Muckově doplňujeme tekutiny, u rybníka vaříme guláš. Ještě jeden kopec na Milnou, taky nám dává zabrat, ale je určitě poslední. Před námi Lipno, Posudeov. Jsme zvědaví na bratránka Jirky. "To není žádnej bubák, je to normální Karel a pije nealkopivo". Do Frymburku přicházíme krátce po odjezdu posledního trajektu. Městečko plné cizozemců a nizozemců a holanďanů. Kde budeme spát? Náhodou narážíme na hřiště s krytou tribunou a otevřenou hospodou. Je rozhodnuto. V hospodě nikomu nevadíme, na tribuně taky ne. Začíná pršet a prší celou noc.
Den třetí:
Ranní kávu nám ve Frymburku nikdo nepodá. Je zataženo, fouká vítr, Vítkův kámen někde v mracích. Co teď? Rušíme plán a začínáme improvizovat. Autobusem do Černé v Pošumaví. Jedenáctá rozhodne. Nerozhodla dvanáctá, ba ani třináctá. Místní to odhadují na tři dny. Asi mají pravdu. Opouštíme terasu s výhledem na deštivý, zatažený Lipno a prcháme do vnitrozemí za sluncem. "V první zastávce, kde bude svítit, vystoupíme". Český Krumlov, Budějovice, Veselí nad Lužnicí, Kardašova Řečice. Vzdáváme to a vystupujeme. Hospodu nám ukázala místní paní, místo na spaní si musíme najít sami. Jsme asi podezřelí, když s báglama couráme po městečku. Klášter s jeptiškama, hřbitov, hřiště, uličky, náměstí, pila. Nikde nic. Kde by to šlo, tam jsou slimáci. Po dvou hodinách se vracíme na nádraží. Díky paní výpravčí, která nám uschovala bágly a slíbila, že nám nechá otevřenou čekárnu, odcházíme v klidu na pivo. Spíme hned vedle nádraží. Kdyby začalo pršet, máme se kam schovat.
Den čtvrtý:
Pršet opravdu začalo. Ráno o půl šesté. Stěhujeme se na perón a vyhlížíme vlak, kerým odjedeme. V 7:00 rychlíkem do Cerekve a courákem do Rantířova. V devět hodin doma. Bubáka jsme navštívili, hodný lidi potkali, legraci užili, kus Šumavy procourali. Jen Vítkův kámen jsme nepokořili. Z plánovaných 55 jsme ušli 30 km. Snad příště. Ahoj.