Co jsme dělali v srpnu 2007? Vyrazili jsme na Šumavu na Vítkův kámen. A jak to dopadlo?
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.  
Žádnej Bubák. Normální Karel to je. A je na nás hodnej.
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Šumava 2007. Termín konání 8. - 11. srpen 2007.
Členové expedice: Čenda, Lapíno, Haukula,Pofín, Rypy, Sory
Trasa: Hořice na Šumavě, Mýtina, Muckov, Milná, Posudeov, Frymburk, Černá v Pošumaví. Víc nám počasí nedovolilo.
Ukaž na mapě Video3 Video2 Video1 FotogalerieHledáš fotky a videa? Klikni na odkazy vpravo a uvidíš.
Hořice na Šumavě
Obec ulicovitého typu v příkrém svahu. První zmínka již z r. 1278. Kostel sv. Kateřiny z pol. 13. stol. Před kostelem pranýř a kamenné mísy na měření obilí. Žulové kašny. Středověké domy s cennými freskami. Hořice proslavily Pašijové hry, divadelní zpracování Kristova života. Od vlakové zastávky je to opravdu pořád do kopce. O místo listonošky asi velký zájem není. Hospody tu mají tři. Jinak by místní z jednoho konce na druhý nedošli. Lidi jsou tu muzikální, rádi se fotí. Kdy chodí do práce, nevíme.
V areálu Pašijových her... Převýšení z 660m n. m. v Hořicích na Mýtinu 840m n. m. na dvou kilometrech...
Hořice žijí... Vykoupat, uvařit, cigáro a jdeme dál... To není žádnej Bubák. To je Karel... Když mraky lížou Lipno...

Srpen 2007
Vyrážíme ve středu. Náš cíl je Vítkův kámen, který leží na druhé straně Lipna ve výšce 1050 m. Cestou se chceme stavit u Bubáka, bratránka Jirky Kaktuse. Tak ho pojmenovala Kristýna. Trasa v délce 55 km je rozdělena do čtyř dnů.
Den první:
Večer bez problémů vystupujeme z vlaku v Hořicích na Šumavě. Najít hospodu a místo na spaní je základ. Z několika hospod vybíráme tu poslední. A dobře dělaláme. Harmonika a místní štamgasti. Tady se určitě nebude zavírat ve 22:00, jak nás upozorňuje hospodská. Bavíme se skvěle, slivovice z Lapínových zásob, padesátikoruna z banku a harmonikář nám hraje do ouška. Místní jsou přátelští, jen některým už rozumět není. Vše zvládáme a po půlnoci jdeme spát. Čenda a Lapíno do dolíčku, zbytek pod kaštan kousek od hospody, kde se stále ještě hraje.
Den druhý:
Ráno doplňujeme zásoby a vyrážíme směr Lipno. "Čeká nás pořádnej stoupák, potom se budeme už jen vlnit". Litujem listonošku, v areálu "Pašijových her" chvíle odpočinku a dál do kopce. Rypy nám nabízí konzervy z báglu. ale to už jsme na nejvyším bodu naší cesty. V Muckově doplňujeme tekutiny, u rybníka vaříme guláš. Ještě jeden kopec na Milnou, taky nám dává zabrat, ale je určitě poslední. Před námi Lipno, Posudeov. Jsme zvědaví na bratránka Jirky. "To není žádnej bubák, je to normální Karel a pije nealkopivo". Do Frymburku přicházíme krátce po odjezdu posledního trajektu. Městečko plné cizozemců a nizozemců a holanďanů. Kde budeme spát? Náhodou narážíme na hřiště s krytou tribunou a otevřenou hospodou. Je rozhodnuto. V hospodě nikomu nevadíme, na tribuně taky ne. Začíná pršet a prší celou noc.
Den třetí:
Ranní kávu nám ve Frymburku nikdo nepodá. Je zataženo, fouká vítr, Vítkův kámen někde v mracích. Co teď? Rušíme plán a začínáme improvizovat. Autobusem do Černé v Pošumaví. Jedenáctá rozhodne. Nerozhodla dvanáctá, ba ani třináctá. Místní to odhadují na tři dny. Asi mají pravdu. Opouštíme terasu s výhledem na deštivý, zatažený Lipno a prcháme do vnitrozemí za sluncem. "V první zastávce, kde bude svítit, vystoupíme". Český Krumlov, Budějovice, Veselí nad Lužnicí, Kardašova Řečice. Vzdáváme to a vystupujeme. Hospodu nám ukázala místní paní, místo na spaní si musíme najít sami. Jsme asi podezřelí, když s báglama couráme po městečku. Klášter s jeptiškama, hřbitov, hřiště, uličky, náměstí, pila. Nikde nic. Kde by to šlo, tam jsou slimáci. Po dvou hodinách se vracíme na nádraží. Díky paní výpravčí, která nám uschovala bágly a slíbila, že nám nechá otevřenou čekárnu, odcházíme v klidu na pivo. Spíme hned vedle nádraží. Kdyby začalo pršet, máme se kam schovat.
Den čtvrtý:
Pršet opravdu začalo. Ráno o půl šesté. Stěhujeme se na perón a vyhlížíme vlak, kerým odjedeme. V 7:00 rychlíkem do Cerekve a courákem do Rantířova. V devět hodin doma. Bubáka jsme navštívili, hodný lidi potkali, legraci užili, kus Šumavy procourali. Jen Vítkův kámen jsme nepokořili. Z plánovaných 55 jsme ušli 30 km. Snad příště. Ahoj.