Srpen 2009 - Dva roky potém. Čenda s Lapínem vyhlašují další pokus o dobytí hradu Vítkův Hrádek.
K častým dotazům, kdy už budou fotky, sděluji, že vše najdeš zde.
Když se na lipně zatáhne, vydrží to i čtrnáct dní...
Zpět na titulní stránku
Nastav si monitor na rozlišení 1280x1024. Tak to mám rád.
 
Na vandru v roce 2017...
Na vandru v roce 2016...
Na vandru v roce 2015...
Na vandru v roce 2014...
Na vandru v roce 2013...
Na vandru v roce 2012...
Na vandru v roce 2011...
Na vandru v roce 2010...

Na vandru v roce 2009...

Na vandru v roce 2008...

Na vandru v roce 2007...

Vandry před rokem 2007
Šumava - Vítkův Kámen. Termín konání 12. - 15. srpen 2009.
Členové expedice: Čenda, Lapíno, Pepa, Džamucha, Haukula, Pofín, Sory.
Trasa: Horní Planá, Černá v Pošumaví, Dolní Vltavice, Vítkův Kámen, Frymburk, Zlatá Koruna, Holubov, Kleť, Plešovice.
Ukaž na mapě Video3 Video2 Video1 FotogalerieHledáš fotky a videa? Tak hledej.
Vítkův Kámen.1053 m n. m
Na druhé (kdysi zakázané) straně Lipna se ve výšce 1053 m n.m. nachází zřícenina nejvýše položeného hradu ČR. Kdo tam byl, ten buď nadává nebo chválí.
My jsme si výstup vyzkoušeli v r. 2007. Neúspěšně, nahoře jsme nebyli a nadávali jsme na počasí.
Letos to zkusíme znovu a bereme to jako poslední šanci podívat se na hrad a taky z hradu. No a kdyby to neklaplo, máme v záloze rozhlednu Kleť. Je ve výšce 1084 m n.m., dá se na ní vylézt lanovkou a je mimo dosah rozmarů šumavského počasí.

Putujeme krajem roubenek, hamrů, mlýnů, pil a taky valch, olejen, stoupen... Putujeme krajem roubenek, hamrů, mlýnů, pil a taky valch, olejen, stoupen... Rybník Lhotka nedaleko Hařilovy Lhotky...
Standa-Melech-Tesařík vyhlašuje program na dnešek... Venku se pasou ovce, dělá si každá taky co chce... Rybníky byly. Toto je Mlýnský zvaný též Velký... Žádný kachny. Jen řepka, řepka, řepka...

Srpen 2009
Na Lipně jsem byl poprvé s Pepkem Mezerovým a Zdeňkem Krebsovým v roce 1969, tj. před čtyřiceti roky. V roce 1974, tj. před pětatřiceti léty, jsme se ze Šejnou a Johnym málem utopili v Černý v Pošumavý a v roce 2007 nás z Lipna vyhnalo počasí. A letos? Jede se už ve středu. Náš cíl je jasný. Pokud nám to počasí dovolí, rychle zdolat Vítkův Kámen a zmizet do vnitrozemí.
Den první:
Dnes toho moc nestihnem. Z Rantířova v 15 hod. tradičním spojem směr Lipno, Horní Planá. Vystupujem skoro za tmy, hledáme hospodu a místo na spaní. Máme štěstí. Našli jsme  útulnou hospůdku a po půl noci nás hospodskej posílá k vodě na svůj pozemek. Spíme na pláži u loděnice. Je teplo, šplouchá voda, fouká vítr. 
Den druhý:
"Poplach, vstávejte, začíná pršet". Mraky těsně nad vodou nevěstí nic dobrého. Koukáme do mapy a vymýšlíme, jak se dostaneme na druhou stranu. Lapínovi to moc nechodí a vzhledem k počasí to bude nejjednodušší z Černý autobusem do Frymburku na převoz.
Dobře jsme to vymysleli, ale špatně provedli. Autobus nám ujel těsně před nosem a déšť nás rozdělil na dvě skupiny. Lapíno, Džamucha, Pepíno počkají na další spoj. Čenda, Pepa, Haukula a já vyrážíme po svých do Dolní Vltavice a dál po druhý straně Lipna na Vítkův Kámen. Sraz je ve Frymburku, dnes večer nebo zítra ráno.
Kopce se ztrácejí v šedých mracích. "Nám to snad zase nevyjde, vždyť tam nahoře prší a stejně nebude nic vidět". "Tak jak? Vylezeme nahoru na horu"? Tři hlasy proti jednomu, že půjdeme spodem. Je to asi rozumný.
A jak tak jdeme, stal se zázrak. Kde se vzalo. tu se vzalo hasičské auto. Míjí nás, děláme opičky a signalizujeme, ať zahouká. Bliká, houká hoří a co to? O kus dál zastavuje. "Hele, ono to má jihlavskou značku a má tam nějakou babu". A to už vystupuje řidič a jestli prý ten s tím knírem (myslel Čendu) není od Jihlavy. To víš, že je. "A ty seš Benda, že jo". "A kam jdete, na Vítkův Kámen? Vylezte nahoru, my vás tam hodíme".
A tak jsme zásluhou Čendovýho kámoše, který s hasičským veteránem projížděl republiku, Vítkův Kámen přece jenom zdolali. To nám bude Džamucha, Lapíno a Pepíno závidět. Večer už jsme zase pohromadě. Spíme na hřišti ve Frymburku. V noci prší.
Den třetí:
Nic neponecháváme náhodě. Budíček v šest, broskvový čaj a nejbližším spojem pryč. Čeká nás další vrcholovka. Kleť. Naštěstí lanovkou. Vystupujeme ve Zlaté Koruně, podél Vltavy přes Plešovice do Holubova a dál v dešti na stanici lanovky. Džamucha si jde svoji variantu, my stoupáme vzhůru. Máme štěstí. Mraky se rozestoupily a my se kocháme. Občerstvení a obohacení o výhledy scházíme dolů. Míjíme Kokotín a zastavujem až v Plešovicích,  kde nás už netrpělivě vyhlíží Džamucha. Spát jdeme hned za hospodu. Hospodský to nerad vidí. Čenda ho uklidňuje. "To víš že jo. Mám dva roky do důchodu a budu ti tady v noci dělat bordel".
Den čtvrtý:
Je čas myslet na návrat. Stíráme rosu, zahlazujeme stopy, jak jsme slíbili včera hospodskýmu a prvním dopoledním vlakem mizíme domů.
A jaké to bylo? Skvělý, jeden z nejhezčích vandrů. To říkám já a to říkají všichni (a pak že jsem jak Ferdyš).